Co je to osvícení (proč ho nehledat jako cíl)
Osvícení je poznání pravdy.
A tou pravdou je, že nejsi osobnost. .
Jsi čisté vědomí. Jsi život sám. Jsi ten, kdo si uvědomuje.
Kdo vlastně jsem?
Když se ztotožňuji se svou rolí – matkou, ženou, dcerou, manželkou, úspěšnou, selhávající, duchovní – jsem stále v příběhu. Stále v egu. A ego chce pořád víc. Klid, uznání, výsledky, dokonalost, mír, kontrolu…
Ale když se vědomí uvolní z tohoto ztotožnění, když si všimnu, že nejsem ta, co myslí, ale ta, co to všechno vnímá… nastane ticho. Klid, který nevyžaduje změnu. Přítomnost, která nic nesoudí. Jenom je.
To je osvícení: návrat k tomu, co už je, co nikdy nezmizelo, jen jsme to překryly vším, co jsme si myslely, že jsme.
Osvícení není zážitek
Mnozí lidé hledají osvícení jako zážitek – extázi, světlo, jednotu, bezmyšlenkovitý stav. Něco mimořádného. Ale i to jsou jen stavy, které přicházejí a odcházejí. Pravé poznání není zážitkem. Je věděním bez pochyb.
Je to tichá, hluboká jistota: "Jsem. A nejsem to, co si myslím, že jsem."
Egu se to nelíbí
Ego hledá osvícení jako další identitu. Chce být "duchovní", "vědomé", "čisté". Ale osvícení je smrt ega. Rozpuštění iluze oddělenosti. Přijetí toho, že není "já" a "něco mimo mě". Je jen to, co je – vědomí, které se dívá skrze tuto formu.
To může být děsivé – ale zároveň neskonale osvobozující. Protože už není co dokazovat. Už není odkud utéct. Už nejsi někdo, kdo musí být lepší. Už jsi jen tím, co je. Bez námahy. Bez tlaku. Bez minulosti.
Co se změní?
Vlastně nic… a všechno.
Život běží dál. Děti pláčou. Tělo bolí. Peníze přicházejí a odcházejí. Ale hluboko uvnitř je ticho. Mír. Zmizí potřeba být v pořádku. Všechno může být tak, jak je – a přesto je to v pořádku.
Přestaneš reagovat z podmíněných vzorců. Přestaneš vést vnitřní válku. A místo toho budeš – v přítomnosti, v pravdě, v čistotě. I v chaosu. I v slzách. I v nepořádku každodennosti.
Osvícení je poznání pravdy. A tou pravdou je, že nejste osobnost. Nejste tělo. Nejste mysl. Jste čisté vědomí. Jste život sám. Jste ten, kdo si uvědomuje.
Uvidíte, že nejste ta "figurka" ve hře, která se bezmocně motá v levelu bolestí. Uvidíte, že jste ten, kdo to sleduje. Hráč. Pozorovatel. Vědomí.
Pochopíte, že život není proti Vám. život Vás neustále vede k sobě. Žádná bolest nepřišla zbytečně. Každá opakovaná situace byla jen novým pokusem života otevřít Vám oči.
A život? Ten zůstane stejný. Ale Vy ho budete prožívat jinak. S vědomím, že nic není chyba. Nic není špatně. Všechno vede zpět k Vám.
To je osvícení.
🧡 Zaujal Vás článek?
Možná se Vám bude také líbit: