Dítě se vzteká, když vypnu TV/tablet.

18.09.2025

Co, dělat, když se dítě vzteká, když mu vypnu TV/tablet?

S tímto tématem se na internetu setkávám asi nejčastěji.

Bohužel jsem ještě ani jednou nenarazila na řešení, které by bylo opravdu vědomé. Dokonce i "vědomé" profily a lektorky píšou úplné nesmysly. Ony se sice za vědomé považují, ale nejsou. Ohýbají si pravdu podle sebe.

Narazila jsem třeba na e-book zdarma "Nemusíš křičet, aby tě poslouchaly" od Gabriely Přikrylové. Vyjela mi jako první na Googlu, když jsem zadala "vědomá výchova". Realita je ale smutná – toto není vědomý přístup. Už jen to, že chce, aby dítě poslouchalo není vědomé.

Paní Přikrylová v e-booku popisuje situaci, kdy její dcera sleduje televizi, ona jí ji prostě vypne, dcera se naštve a řekne mamince, že ji nemá ráda. A rada paní Přikrylové? Že ji chápe, že ji to naštvalo, ale že jí nesmí říkat, že ji nemá ráda, a má se omluvit.

Šílenost.

Co je na tom špatně?

Vědomý, respektující přístup nikdy neřídí životy druhých lidí.
Vědomý přístup je o lásce, komunikaci a vzájemném respektu.

To znamená, že vědomá matka nikdy nevypne dítěti televizi bez domluvy.

Zásadní krok je domluvit se.
Pokud máte s dítětem přirozeně pevný, důvěrný vztah, dítě se chce domluvit. Dítě, ke kterému jste se chovali s respektem, má k Vám zdravé připoutání, nemá důvod s Vámi bojovat. Ví, že to s ním myslíte dobře. Ví, že ho slyšíte. A proto se přirozeně učí domlouvat – od Vás.

Pokud se dítě odmítá domluvit, vzteká se, nechce přistoupit na Vaše návrhy – je to jen odraz toho, že už vám nevěří.
Že ví, že s ním nejednáte s respektem. Že jste ho naučili, že Vy rozhodujete a ono musí poslouchat.
Pokud se Vy neumíte domlouvat, nebude to umět ani Vaše dítě. Je na čase se nad sebou zamyslet a změnit svůj přístup, pokud o důvěru svého dítěte nechcete přijít. Začnete mu více naslouchat, domlouvat se s ním a z žádného rozhodování ho nevynechávat.

Zamyslete se: Proč dítěti televizi vypínáte?

Ale hlavně:
Proč jste ji vůbec pouštěli?

Nalákáte dítě na pohádku – a pak mu to v půlce vypnete, bez domluvy, když je do děje zabrané. Jak by to bylo Vám?

Představte si, že si s partnerem pustíte oblíbený seriál a v půlce druhého dílu Vám ho jen tak vypne. A řekne: "Už nechci, abys na to koukala." A odejde.

A co kdyby se to odehrálo tak, jak píše paní Přikrylová? Vy byste řekla: "Tohle se mi nelíbí, cítím, že mě nemáš rád," a on by Vás ješte donutil omluvit se jemu za to, že jste naštvaná. Za to, že jste vyjádřila emoci. Plně oprávněnou emoci.

Tohle není respekt. To je citové vydírání. Manipulace.

Respekt si nelze vynutit. Ten se buduje.

Když s někým jednáte bez respektu, nemůžete očekávat, že Vám respekt bude opětován. Dítě nebo manželka má plné právo se zlobit. Mají právo si vydobýt hranice. Stejně jako byste si je vydobyla Vy.

Takže co by pomohlo?

Co kdyby partner přišel a řekl:
"Zlato, venku je krásně. Nechceš místo seriálu jít na procházku?"
A vy: "Teď ještě ne, je to napínavé."
A on: "OK, tak já se zatím obleču, a ty si to zatím dokoukej, ano?."

Takhle vypadá respekt.

A stejně takhle si zaslouží jednat i děti.

Proč vůbec nechci, aby dítě koukalo na TV?

Zeptej se upřímně:

"Bojím se, že bude hádka."
→ Řešení: Domluvte se s dítětem. Dejte dítěti prostor spolupracovat s Vámi. Má právo podílet se na rozhodnutí o svém životě. Nabídněte mu alternativní činnost s Vaší pozorností, jako to udělal partner,
"Bojím se, že bude závislé."
→ Řešení: To je Váš strach, ne problém dítěte.
Ve skutečnosti nedůvěřujete svému dítěti, že to zvládne. Možná jste Vy sama někdy v životě nezvládla závislost, nebo Vám chyběla svoboda, důvěra, prostor.
Ale dítě tyto zkušenosti nemá.
Dítě, které je vychovávané přirozeně, s respektem a láskou, nemá potřebu se na televizi upínat.
Naopak dítě, které nedostává dostatek pozornosti a lásky, si tyto potřeby kompenzuje právě obrazovkami, tabletem, televizí, telefonem, hrami… čímkoliv, co mu dá alespoň nějaký pocit naplnění.
Pokud nechcete, aby Vaše dítě bylo "závislé", nedávejte mu obrazovky místo sebe.
Dávejte mu pozornost, lásku, čas. Hrajte si s ním. Buďte s ním. Mluvte s ním. Buďte tam – opravdu.
"Televize je špatná."
→ Řešení: Není. Záleží jen na tom, jak a proč ji používáte.
Díváte se Vy někdy na televizi? Na mobil? Na internet?
Televize sama o sobě špatná není.
Špatné může být jen to, z jakého důvodu ji používáme a v jaké míře.
Dítě, které má naplněné své základní potřeby – lásku, pozornost, kontakt s rodičem – nemá potřebu trávit dlouhé hodiny u obrazovky. Raději si hraje, tvoří, běhá, směje se – s Vámi.
A pokud dítěti televizi pustíte třeba na chvíli, když vaříte nebo si potřebujete na moment odpočinout, není na tom nic špatného. Žijeme ve 21. století.
Pokud se dítě nenaučí s technologií zacházet s Vámi, naučí ho to jeho závislí nevyzrálí vrstevníci – a ne vždy bezpečně.
📌 Závislost dítěte na televizi, tabletu nebo hrách není jeho chyba.
Je to důsledek toho, že nedostává to, co doopravdy potřebuje – přítomnost, pozornost, bezpečí, vztah od Vás.
Žijeme ve 21. století. Když si dáte pozor na to, co svému dítěti v televizi pouštíte a omezíte to jen na nezbytně nutný čas, například když potřebujete uklidit, uvařit nebo si na chvíli vydechnout, proč neudělat výjimku a dítěti televizi pustit?
A pokud naučíte dítě s televizí, tabletem, internetem a technologiemi zacházet Vy, tak někdo jiný určite.
📌 Závislost dítěte na televizi, tabletu, internetu nebo hrách není jeho vina.
Je to následek jednání rodiče.
Buď rodič dítěti nevěnuje dostatek pozornosti, lásky, zájmu, bezpečí,
a dítě si tu chybějící náplň života začne hledat jinde – nejčastěji u obrazovky.
A pak tohle dítěti sebereme, protože se nám jeho závislost nelíbí?
To je holý nesmysl.
Takto dítěti ublížíte podruhé:
1. Nejprve tím, že jste mu nedali to, co opravdu potřebovalo (lásku, pozornost, respekt),
2. a pak tím, že mu vezmete i náhradní způsob, jak si to alespoň částečně zaplnilo.
Pokud chcete dítěti tu prázdnou díru v srdci zaplnit smysluplněji,
musíte začít u sebe.
Dítě potřebuje:
– respekt,
– lásku,
– porozumění,
– Váš čas a plnou pozornost.
Buďte ze začátku s dítětem u televize, tabletu, počítače.
Zajímejte se o jeho svět.
Poznejte ho. Pochopte, co ho na tom přitahuje a získejte si tak jeho důvěru zpět.
A pak teprve můžete navrhovat jiné alternativy –
ale ne zákazy, ne příkazy, ale pozvánky.
➡️ "Půjdeme si hrát?"
➡️ "Nechceš jít ven?"
➡️ "Můžu být chvíli s tebou, i když koukáš?"
Každé dítě sáhne po Vaší lásce.
Tablet ani televize se nikdy nemůžou vyrovnat Vaší přítomnosti.
Ale jen pokud ta láska opravdu je, dostupná a bezpečná.
Získejte si dítě pomalu zpět.
Ale nejdřív mu dovolte, aby Vás znovu pustilo do svého světa.
Do světa, kam se muselo uchýlit, když od Vás nedostalo lásku, přijetí a pozornost.

Až budete v tom světě vítaní, pak teprve můžete nabízet alternativy.
Dřív Vás dítě nemusí přijmout.

Závislost dítěte na TV je důsledek nedostatku lásky a pozornosti.

Když dítě nedostává pozornost, spojení, kontakt, hledá si náhražky. Tablety, televizi, hry…
A pak mu to vezmete.
Takže nejdřív nedáte lásku, a potom vezmete i kompenzaci.
Dvakrát zrazené dítě.

Pokud chcete, aby se dítě na TV, tablet či internet neupínalo, musíte nejdřív vybudovat vztah.
Vraťte se do jeho světa. Sedněte si vedle něj. Zajímejte se, co ho baví.
Až Vám dovolí vstoupit zpět do svého prostoru, můžete společně hledat jiné alternativy.

A věřte mi: každé dítě sáhne po vaší lásce, pokud ví, že je dostupná.
Stačí mu dát důvod. Důvěru. Čas.