Přirozený životní styl: Zdravě, štíhle a v souladu s planetou
Nemusíte hubnout ani se přejídat. Když žijete v rovnováze s přírodou, tělem i duší, vaše tělo se uzdraví samo.
V poslední době mě provází jedno silné téma: přelidnění, plýtvání, zneužívání planety a nevědomost lidí o skutečných zdrojích naší Země.
Skrze synchronicity ke mně přichází knihy, seriály, články i rozhovory. Život prostě mluví.
Silným impulzem byla kniha Cesta šamana od Hernána Mamaního. Obsahuje proroctví:
"Pokud se lidstvo neprobere a nezačne jednat nesobecky, planeta se ožene – jako kráva, která mrskne ocasem, aby se zbavila hmyzu."
Podobná poselství najdeme i v původních kulturách. Říkají: začněte znovu žít se Zemí, ne jen na ní. Pokud ne, Země se ozve.
🌍 Fakta: stav planety dnes
-
Světová spotřeba masa vzrostla od roku 1961 více než trojnásobně.
(Zdroj: FAO – Organizace OSN pro výživu a zemědělství) -
Pro chov dobytka bylo vykáceno 80 % amazonského pralesa.
(Zdroj: World Wildlife Fund) -
Ve světě se vyhodí až 1/3 vyprodukovaného jídla.
(Zdroj: FAO, 2022) -
Ve Skandinávii se recykluje 95–98 % plastových obalů, v Česku zatím jen cca 35 %.
(Zdroj: Eurostat, Ministerstvo životního prostředí ČR)
Dále se mi začala vynořovat na mysl otázka toho, jak lidé plýtvají – a například kvůli rostoucí celosvětové spotřebě masa se kácí deštné pralesy (a nejen proto), aby se uspokojily lidské potřeby.
Lidské potřeby, kdy se lidé přejídají, plýtvají, mají nadváhu – a přitom ročně utrácejí miliony, možná miliardy za hubnutí.
Nebylo by proto jednoduchým řešením, aby každý jeden z nás přestal plýtvat, přejídat se apod.? Lehko se to řekne, hůře udělá.
Za vším stojí ego. To ego – ta umělá inteligence uvnitř nás, autopilot – který ovládá naprostou většinu populace. Ego je součástí nás. Není to nepřítel, vlastně se nás snaží chránit. A právě ono stojí za našimi programy.
Lidé skrze jídlo dosycují své nenaplněné potřeby – třeba nedostatek lásky v dětství, nedostatek sebedůvěry apod.
A pokud jde o jídlo, máme v sobě všichni uložené různé nepřirozené programy:
– "Nejez, budeš tlustá."
– "Dej si ještě, uděláš radost mamince."
– "Je jedno, že už nemůžeš, maminka řekla, ať si dáš ještě."
A pak si člověk přestane věřit. Přestane věřit tomu, že jeho vlastní hranice jsou správné. Začne věřit, že nemá pravdu, když jeho tělo říká "dost" – protože autorita (maminka, učitel, lékař, kdokoliv) tvrdí opak.
A tak se člověk naučí přejídat. Přestane věřit svému tělu.
Takových programů, traumat a neustálé potřeby dosycovat svou prázdnou "nádobu potřeby lásky a pozornosti" máme ve svém egu nahráno opravdu hodně.
Podobné to bývá i s pohybem. Vzorce, které jsme převzali, dnes vedou k silnému nepoměru mezi množstvím jídla a nedostatkem přirozeného pohybu. Lidé trpí nadváhou, plýtvají, neváží si jídla – protože ho mají k dispozici kdykoliv a kdekoliv. Neváží si ho, protože si ho sami neobstarali. Nezaseli, nezasadili, nevypěstovali. Jen ho koupili v obchodě.
A pak jsou nešťastní. A hubnou.
A znovu. A znovu.
Blahobyt nás může vést ke zkáze.
To mě přivádí k zamyšlení, jak vlastně chci žít já.
Jako žena, která vyrůstala jak ve městě, tak na vesnici, mám porovnání obou těchto rozdílných stylů života.
Chovali jsme zvířata. Vím, kde se bere maso, vejce.
Pěstuji si vlastní ovoce a zeleninu.
Starám se o sad, o půdu – a tak mám alespoň částečnou představu o tom, co dá za práci potravu získat.
Vážím si každého kousku kuřete – a neřeším, že prso má o 3 gramy tuku na 100 g méně než stehno. Protože vím, že každý živočich je ze stejné energie jako já.
Život zvířete či rostliny je stejný jako ten můj. Mám k němu úctu.
Nejsem v odporu s někým, kdo žije jinak – tím bych vlastně podporovala boj, a ten boj je přesně to, co plýtvání a nevědomost vytváří.
Jediné, co cítím, že jako obyčejný smrtelník mohu udělat, je začít u sebe – a žít podle toho, co je v souladu se mnou. A to se samozřejmě mění.
Vede mě to k radosti z pěstování vlastní zeleniny, ovoce, k podpoře malých farmářů a zejména k tomu, abych vyvažovala poměr jídla a pohybu – toho přirozeného i třeba vědomého cvičení, pokud mi dělá radost. Ale momentálně mi asi ještě větší radost dělá ten užitečný pohyb.
Nikdo na světě není stejný jako Vy.
Nikdo nebude žít přesně jako Vy.
Nikdo nemůže mít úplně stejný názor jako Vy.
A to je v pořádku.
Každý je na své cestě. Každý je daleko jinak.
Každého čeká jiná linka života.
A proto je na místě položit si tu nejdůležitější otázku:
Žijete Vy sami se sebou v souladu?
🔎 Jak začít?
-
Pozorujte své myšlenky. Všímejte si, kam Vás vede Váš autopilot. Pište si deník, zaznamenávejte programy, které se opakují.
-
Žijte přítomným okamžikem. Rozhlédněte se, oceňte, co právě děláte, kde jste, s kým jste. Tento okamžik už se nikdy nebude opakovat.
-
Vnímejte, co Vás zraňuje. Tam jsou Vaše stíny, odpory a nezpracovaná zranění. Léčení začíná uvědoměním, že za bolestí nestojí zlí lidé – ale Vaše staré zkušenosti, které chtějí být pochopeny.
🧡 Zaujal Vás článek?
Mohlo by Vás také zajímat:
Pohyb a role maminky v mateřství.